,Spartu jsem zakládal, přivést syna byla samozřejmost," říká legenda a otec Rudolf Javořík

Po delší odmlce vám přinášíme zajímavé rozhovory z rubriky Rodiče a Sparta. Dnes si můžete pročíst zajímavý rozhovor s legendou a zakladatelem florbalové Sparty Rudolfem Javoříkem, který na Spartu přivedl svého syna a již několik let se zapojuje do trénování mládeže. Jak vnímá rozvoj florbalu člověk a dnes v první řadě otec se zápalem pro sport, který florbalovou Spartu zakládal?

Sparta & Rodiče | 15. leden 2019
,Spartu jsem zakládal, přivést syna byla samozřejmost,

Rudo, Spartu jsi zakládal, dlouho jsi v rudém dresu hrál, byl to hlavní důvod, proč jsi na Spartu přivedl svého syna?

,,Jelikož jsem Spartu zakládal, tak k ní mám pevný dlouholetý vztah a přivést syna byla pro mě samozřejmost. Nikde jinde by hrát nemohl." :-)

Před narozením Rudy juniora jsi děti netrénoval, byl hlavním impulzem tvůj syn?

,,Určitě, florbal mám rád a chtěl jsem Spartě pomoci svými zkušenostmi a  zápalem. Určitě k tomu přispěla i má změna zaměstnání, která mi umožnila větší časovou flexibilitu."

Jak jsi nadšený z toho, že se tvůj syn profiluje do gólmanského postu?

,,Já jsem rád, že si našel post, který ho baví! Když začínal v poli, tak na mě pořád doma střílel a moje kolena trpěla, teď se situace obrátila, já mohu střílet na něj. Bohužel, sousedi v baráku z toho radost nemají. Ruda nemá rád porážky, to zdědil po mně."

Co tě na trénování baví nejvíce, je něco, co na trénování zrovna nemusíš?

,,Nejvíce mě baví koučování při zápase, i když u dětí to je trochu jiné, ale ten adrenalin nemá chybu. Já se cítím spíše jako praktik než teoretik, takže určitě nejsem nějaký vymýšleč složitých cvičení."

Jak se florbal od dob, kdy jsi hrál sám, posunul? Ať už třeba samotný sport, nebo výchova mladých sportovců?

,,Největší posun vidím v rychlosti, zázemí a přístupu ke sportu jako takovému. Za našich časů hráli prim "hračičkové", ten kdo uměl přejím 1 na 1 byl král, kreativita převažovala nad taktikou a disciplínou. Upřímně mi to v dnešním florbale docela chybí, ale je to stejné jako v hokeji, tam už jsou také éry Lemieuxe a Gretzkého dávno pryč. Nyní je ta hra tak rychlá,že kolikrát nevidím ani míček, jen  hrače co běží tam a zase zpět :-).  Myslím, že i přístup hráčů se výrazně posunul, když vidím kolik tomu obětují hráči Ačka a přitom z toho nic nemají a stojí je to skoro všechen volný čas, tak klobouk dolů. To mi to měli vždy tak trochu na pohodu a byli rádi, že do Ostravy jelo aspon 12 hráčů, co přežili noc ve "Stodolní". Samostatná kapitola jsou děti, protože všechny mládežnické týmy vznikaly až v době, kdy jsem už s aktivní kariérou skončil, takže toto nemůžu hodnotit. Konkurence je obrovská a je parádní vidět kolik dětí to mydlí s florbalkou."

Nejsilnější florbalový zážitek z dob hraní a z dob trénování?

,,Jako hráč nejvíce vzpomínám na play-off 1997/98, kdy jsme byli krůček od postupu přes tehdy neporazitelný Tatran Střešovice. Šli jsme na něj tehdy do play off až z 8. místa, a od postupu nás dělila necelá minuta!  Díky fantastické partě a bojovnosti jsme s nimi drželi krok a nahrazovali naše florbalové nedostatky. Když se podívám na trénování, tak  jsem hrozně rád za super lidi ve Spartě. Pořád jsem spíše trenér "nováček", takže se snažím získávat zkušenosti od zkušenějších. Hrozně mi dal "Kolbič"  a Jarda Berka a jsem rád, že jsem s nimi mohl pracovat. Chlapi díky moc!"

Co by jsi vzkázal dalším rodičům, kteří se chtějí zapojit do trénování či fungování klubu?

,,Aby neváhali a pokud můžou, tak ať určitě pomůžou. Stačí pozitivně podporovat děti při jejich florbalových krůčcích či při pořádání turnajů, každá ruka a noha je pro Spartu dobrá. Já osobně mám rádost, že se začínají zapojovat i bývalý spoluhráči, kteří také mají děti a můžou předávat zkušenosti stejné jako já."

Dále čtěte