Světoběžník Blažík míří do Číny!
Michael Blažík před novou sezónou opouští Spartu a míří za novou výzvou do daleké Číny. U juniorského týmu ho nahradí Martin Kratochvíl, post šéftrenéra Barrandova převezme neméně schopný Dan Wertheim!
Jsi velký
světoběžník, ale vždy si v cizině strávil jen krátký čas. Tentokrát však tvůj
pobyt v cizině bude o poznání delší, je to tak?
Ano, v minulých letech jsem byl limitován svým studiem,
a proto jsem si mohl dovolit vycestovat jen v prázdninových měsících. Nyní
je mé studium u konce a začíná nová životní etapa.
Proč tentokráte padla
volba právě na Čínu?
Po mé loňské návštěvě Šanghaje, kde jsem spolupořádal první
florbalový kemp, jsem byl osloven, abych začal pracovat pro tamní florbal.
Avšak před sebou jsem měl poslední ročník vysoké školy a nemohl jsem tuto
nabídku přijmout. Na podzim se Číňané přiletěli podívat na fungování českého
florbalu a na tréninkový proces ve Spartě. Byl jsem znovu osloven s tím,
že mohu v klidu v Česku dostudovat a oni na mne zatím počkají. Docela
dlouho jsem váhal a rozebíral to ze všech možných úhlů. Nakonec jsem si
uvědomil, že je to příležitost, jak se podílet na něčem jedinečném, která se už
nikdy nemusí opakovat. Proto jsem se rozhodl ji využít a vyrazit rozvíjet florbal
do Číny.
Za čím vším do Číny
vyrážíš?
Asi to bude jedno velké dobrodružství. Mým primárním úkolem
bude vychovat první generaci čínských florbalistů. Zároveň utvořit systém
výchovy hráčů a trenérů. Budeme vytvářet nové kluby, zakládat soutěže, pořádat turnaje
a spoustu dalších aktivit spojených s florbalem. Mimo florbalová hřiště
očekávám poznávání nové kultury, nových lidí a spoustu životních zkušeností.
Lze vůbec tvé nové
působiště nějak se Spartou porovnat? Na jaké úrovně se nachází tamější florbal?
Myslím, že se jedná o neporovnatelné. Sparta je klub na
světové úrovni s obrovskou základnou šikovných florbalistů a zkušeným
trenérským týmem. Čína je florbalové pole neorané, kde teprve vše začne
vznikat. Předpokládám, že se moje práce bude výrazně lišit a to zejména
v tom, že to, co nám přijde samozřejmé, v Číně platit nebude. Budu
muset hledat nové cesty a přesvědčit Číňany, že mé postupy jsou ty správné a
vedou k cíli.
Pokusíme se opět o všem blogovat, takže případní čtenáři se
mají opět na co se těšit pod odkazem www.letimsvetem.cz.
Jak bys své působení
ve Spartě zhodnotil? Plánuješ se do někdy klubu vrátit?
Sparta se pro mne stala srdcovou záležitosti. Když vidím
klubové triko k dvacátému výročí, kde se píše „JSME RODINA“, není to pro
mne jen prázdná fráze, ale něco, s čím se na 100% ztotožňuji a opravdu se
jako člen takové rodiny cítím. V podstatě celé mé pětileté působení
v Praze bylo od počátku spojené se Spartou. Vzpomínám na své začátky
v roce 2011, kdy se jednalo ještě o prvoligový klub, který nastartoval
obrodný proces. Když se ohlednu, vidím, jak jsme se z průměrného
florbalového klubu posunuli mezi absolutní špičku. Máme dvě akademie, stovky
dětí, silný trenérský tým, nabitý A-tým
a klubovou kulturu, kterou nám mohou jiné celky jen závidět.
Hodnotit mé působení
musí jiní, avšak za sebe mohu říct, že mi Sparta dala tolik životních
zkušeností a zážitků, že by to vystačilo na několik knih. Tím nejdůležitějším jsou
pro mne lidské vztahy a vazby, které se mi během tohoto období povedlo navázat.
Myslím, že vznikla přátelství, která přesahují za florbalová kolbiště, a toho
si vážím asi nejvíce.
A jak už jsem psal výše, Sparta je pro mě rodina. Můžeš od ní na čas odjet, ale vždycky se budeš vracet. Pokud se nic zásadního ve vedení Sparty nezmění a bude zájem, vždy se rád vrátím.
Pro Spartu si odváděl
spoustu skvělé práce. Nebude ti sparťanské prostředí chybět? Co zde považuješ
za svůj největší úspěch?
Bude mi nesmírně chybět. Vždy se mi v tomto prostředí
skvěle pracovalo. Celý život mám zatím štěstí na dobré lidi, avšak takovou
koncentraci, jako u nás, jsem nezažil. Vždy jsem cenil, že mí kolegové dokázali
oddělit pracovní rovinu od té přátelské. Prošli jsme společně mnoho náročných
chvil a vždy si navzájem pomohli. Bavila mne zejména zdravá nespokojenost Jardy
Berky, se kterým jsme vždy hledali cesty, jak klub posunout v mnoho
směrech zas o krůček dál a nikdy neusnout na vavřínech. Vyústilo to
v mnoho bouřlivých debat, která však byli vždy věcné a obohacující.
Za svůj největší úspěch ve Spartě považuji vybudování
akademie Barrandov. Když jsem na Barrandov dorazil v roce 2013 poprvé,
našel jsem tam halu s pár dětmi. Cílem bylo vybudovat časem plnohodnotnou
větev srovnatelnou s tím, co je na Podvinném mlýně. Nebylo to vždy
jednoduché a prošli jsme si velkou dávkou krušných chvil, avšak nyní, když
Barrandovskou akademii po třech letech předávám, vidím, že se to povedlo. Tady
patří obrovský dík všem mým Barrandovským kolegům, kteří, v ne vždy
jednoduchých podmínkách, dávali svým svěřencům vše a proto je dnes barrandovská
větev tam, kde je. Rád bych také zmínil rodiče okolo ročníku 2000, kteří byli zejména
v začátcích obrovskou oporou, a proto bych rád za celou Spartu vyjádřil
jedno velké díky!
S juniory jste
měli slabší začátek sezóny, poté jste se ovšem nastartovali k parádním
výkonům a postup do semifinále vám unikl až v rozhodujícím pátém čtvrtfinálovém
utkání s Bohemkou. Nemrzí tě, že si se nerozloučil medailí?
Předešlá sezóna byla asi úplně tím nejtěžším, co jsem zažil,
ale zároveň i tou nejobohacující a nejkrásnější. Po zklamání
z čtvrtfinálového vyřazení od FBC Ostrava jsme s velkým úsilím nastoupili
do letní přípravy. Tým byl hladový a opravdu šlapal. Toto období vyvrcholilo na
brněnském Open game, kde suverénními výkony dokráčel pro vítězství. Od té doby
jakoby nastal zlom a tréninková morálka šla výrazně dolů a s ní i výkony.
Předzvěstí bylo slabé účinkování na zářijovém G2 Cupu a absolutní dno jsme
trefili v Pardubicích, kdy jsme po hororovém začátku utkání v půlce
prohrávali 0:7. Docela dlouho jsme se na dně vláčeli a hledali cestu ven. Musím
přiznat, že to bylo nesmírně těžké období a tady bych chtěl nejvíce ocenit
sounáležitost a pomocnou ruku, které se mi od sparťanského vedení dostalo.
Ukázalo se, že když se schopní lidé spojí dohromady, pomůžou si a jdou společně
za svým cílem, není žádná propast příliš hluboká. Podařilo se nám konečně začít
stoupat, což vyústilo až v 15ti zápasovou sérii, kdy jsme v každém
zápase do konce základní části brali body a získali jsme si takový respekt, že
při volbě soupeřů do play-off nás nikdo nechtěl a zůstali jsme na pražského
rivala Bohemians. Byla z toho série jako řemen, s divokou atmosférou
a i přes různé kontroverze se mi nesmírně líbila a bavila mne. Rozhodovali
maličkosti. Nejvíce mne asi mrzí prodloužení 4. zápasu, kdy bylo několik
situací, ze kterých jsme mohli proměnit svůj matchball a postoupit do
vytouženého semifinále. Soupeř však prokázal obrovskou odvahu a sérii otočil ve
svůj prospěch. Věřím, že kdybychom tento čtvrtý zápas získali a postoupili, šli
bychom až do finále. Ale na kdyby se nehraje. Medaile mne mrzí, ale ty zážitky,
které jsem si odnesl, přetrvají i bez placky na krku.
V barrandovské
akademii převezme tvůj post Dan Wertheim, kterého si dříve právě
v juniorech trénoval. Jaký máš na Dana pohled?
Mám velkou radost, že je to právě Dan Wertheim, který bude
nově zastávat funkci šéftrenéra. Byl to právě Dan, který se mnou misi na
Barrandově v roce 2013 započal. V Danovi má barrandovská akademie
schopného manažera, který umí dát věcem řád a posouvat nastavené standardy zase
o kus dále. Líbí se mi jeho cit pro pořádek, vztah a pokora k vzdělávání
se a zároveň mladický drive, který přinese akademii Barrandov spoustu
pozitivních změn. Přeju mu mnoho úspěchů a zároveň bych si přál, aby zůstaly
zachovány určité hodnoty, za kterými jsem vždy na Barrandově stál a to zejména
to, že všechny děti si zaslouží sportovat.