Na mistrovství světa juniorů ve florbale 2025 Český výběr vybojoval stříbrné medaile. Ve finále podlehl Finsku 3:4 po prodloužení, kdy v samotném závěru třetí třetiny srovnal Michael Wertheim a poslal duel do prodloužení. Přestože na zlaté medaile Češi těsně nedosáhli, odvezli si obrovské uznání. U velkého úspěchu nechyběla ani Sparta.
Sezóna 2024/2025 přinesla florbalové Spartě semifinálovou účast, návrat mezi elitní čtyřku a výrazný krok vpřed s mladým týmem. Ohlédnutí za uplynulým ročníkem nyní doplňují také slova hráčů, kteří byli jeho přímou součástí. Jak sezónu prožívali kapitán, sparťan s dlouholetým působením v týmu, talentovaný junior nebo dvě nové posily? A co si z tohoto ročníku odnáší do budoucna?
Florbalisté Sparty se po několika sezónách vrátili do semifinále Livesport Superligy a patřili mezi čtyři nejlepší týmy ročníku 2024/2025. Opřeli se především o silné domácí výkony. V základní části porazili mimo jiné Mladou Boleslav, Liberec nebo Bohemians. V play off navíc dokázali otočit čtvrtfinálovou sérii proti Vítkovicím a po zásluze se tak vrátili mezi elitu.
Dorostenecký tým ACEMA Sparta Praha se kvalifikoval mezi osm nejlepších celků v republice a čeká ho vrchol sezony v podobě finálového turnaje Mistrovství České republiky, který se koná 18. a 19. dubna v Mladé Boleslavi. V silné konkurenci půjdou naši hráči do bojů s odhodláním potvrdit svůj výkonnostní růst a obstát v prestižní konfrontaci s elitou.
Hráči Sparty, kteří se nebojí výzev. Čtyři jména, čtyři různé cesty, ale jedno společné: odvaha a chuť na sobě pracovat. V sezoně 2024/2025 sbírali Hana Cabadová, Radek Hloušek, Daniel Večl a Adam Roháč zkušenosti v zahraničních klubech. Zápasy, tréninky, jiný styl hry, nové tempo i prostředí. Právě tyto zážitky často zrychlují rozvoj a dávají hráčům perspektivu, kterou si zpátky do Sparty přiváží jako cenný vklad. Jsme hrdí, že i z našeho prostředí vyrůstají hráči, kteří obstojí za hranicemi.
Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek z florbalu ve Finsku a co ti ten pobyt nejvíc dal?
Tohle není úplně lehká otázka, protože skvělých momentů bylo opravdu hodně. Asi ten nejsilnější byl, když jsem hrála svůj poslední zápas ve Finsku. Hráli jsme zrovna doma v Helsinkách na Mose proti Northern Stars. Takovou atmosféru jsem ještě nezažila, fandil snad úplně každý. Úplně narvaná hala fanouškama. Tohle byl pro mě opravdu šok. Už v 10. minutě jsme prohrávaly 1:4. Po třetině jedna změna v systému a vyhrály jsme 7:4, bylo to neskutečný! Každá na tom hřišti nechala všechno. S holkama jsme po zápase slavily a loučily se. Byla to sice nejsilnější, ale také jedna z nejtěžších chvil, které mě ve Finsku potkaly. Po tom, co jsem s holkama trávila každý den, nebylo vůbec lehké se odloučit.
Když na to teď koukám zpětně, hrozně si vážím té péče, kterou jsem od trenérů ve Finsku dostala. Velké díky patří Matěji Pěničkovi, který mi věnoval opravdu hodně času, ať už se jednalo o individuální trénink nebo zpětné vazby po tréninku. Skvěle připravené tréninky s vysokou kvalitou, od každého z trenérů. Video rozbory, posilování a desítky různých cvičení. Musela jsem si během chvíle zvyknout na úplně jiný systém s úplně jinými hráčkami. První týden byl opravdu náročný, hrát hned druhý den po příletu, zima a sníh. Bylo to docela psychicky náročné, ale holky v týmu mi hodně pomohly. Měla jsem strach, že do kolektivu nezapadnu, ale bylo to přesně naopak! Jsem jim za to moc vděčná!
Určitě vidím zlepšení, už hlavně nemám takový strach, když hrajeme proti daleko silnějšímu soupeři, což jsem ve Finsku zažila hned několikrát.
V čem se podle tebe finský florbal liší od toho českého?
Tím, že jsem do Finska přiletěla v sobotu dopoledne a v neděli jsem už s týmem odjížděla na zápasy do Hämeenliny, tak se mi zdálo jiné úplně všechno. Trenéři mě od rána na všechno pečlivě připravovali a hodně mě překvapil jejich systém. Hned v prvním zápase jsme hrály proti Classicu, což je jeden z nejlepších týmů ve Finsku, se spoustou juniorských reprezentantek. Tempo toho zápasu bylo naprosto úžasné. Finky jsou zvyklé hrát pořádně tělem a získávají tím velkou výhodu. Zároveň i pohled rozhodčích na hru je zcela jiný, v Česku si určitě nemohu dovolit hrát tolik do těla.
Finky mají také velice kvalitní hru na florbalce. Obecně i ten systém turnajů je jiný. Měli jsme zařízený oběd, vlastního kustoda, který nám v průběhu zápasu doléval pití, i vlastního zdravotníka. Na střídačce tři až čtyři trenéři, takže se nám vždy někdo věnoval.
Co ti ukázalo srovnání mezi jednotlivými věkovými kategoriemi, za které jsi nastoupil?
Rozdíl mezi kategoriemi byl velký. Hlavně po mentální stránce, kdy P17 byli opravdu děti a vnímal jsem, že spíš florbal berou jako kroužek a naše mentalita se vůbec neshodovala.
P19 byli absolutně na jiném levelu. Už to byli dospělí lidé, inteligentní, s jasně nastavenými cíli, a v této skupině jsem se cítil jako doma. Kluci v juniorce mě skvěle přijali, protože pochopili, že můj cíl je být nejlepší na světě, a respektovali můj zápal v tréninku, kdy jsem se snažil pushovat jejich limity, abychom byli co nejlepší.
Cítíš, že ti tahle zkušenost pomohla k nominaci na juniorský šampionát?
Tato zkušenost mi na 100 % pomohla k nominaci na MSJ. Jelikož je tam člověk sám se sebou každý den, zažije nekomfort a situace, které prostě v pohodlí domova nezažije. Jednoduše řečeno, když jsem se dostal do průseru (psychika, těžké momenty), tak je v tom člověk sám a musí to vyřešit.
Tyhle situace mě posunuly na další level mentální odolnosti, a to jsem vnímal i na MSJ. Měl jsem odmakáno jak po mentální, fyzické, tak i technické stránce. Každý den jsem na hale strávil minimálně 6 hodin a to se poté na tom hřišti prostě ukáže.
Zároveň jsem měl i pokyny od realizáku z reprezentace o tom, co musím posunout, abych nebyl limitován na MSJ. To se mi určitě povedlo a vděčím za to právě Finsku a mojí tamější rodině.
Vzkaz mladším hráčům:
Ještě chci dodat pár věcí pro mladší hráče, kteří třeba přemýšlí o tom, že by někam vyrazili.Každý vám řekne hned „ANO, musíš jet“, a další unáhlené názory. Je důležité si toto velmi promyslet, protože za mě by do zahraničí v tomto věku (14–17) měli jezdit z 99 % hráči, kteří mají ty nejvyšší cíle (být TEN nejlepší).
Ta zkušenost prověří, jaký jsi hráč, ale hlavně člověk. Jestli chceš ze života a florbalu vytřískat maximum a máš možnost nějaký podobný trip tomu mému, tak do toho PROSÍM jdi.Stojí to za to.
Jak tě působení ve Finsku herně i lidsky posunulo?
Už od čtyř let, kdy jsem poprvé vzal florbalku do ruky, jsem snil o tom, že jednou pojedu na zkušenou do Finska nebo do Švédska. Toužil jsem po nové florbalové zkušenosti v zahraničí, poznat jiný herní styl, prostředí a kulturu. Letos se mi ten sen splnil, když jsem strávil sedm měsíců ve finském klubu EräViikingit, v zemi, kde je florbal téměř národním sportem.
Byla to neuvěřitelná zkušenost. Každodenní tréninky v rychlém tempu, tvrdší hra a obrovská konkurence mě donutily překonávat své limity. Naučil jsem se nejen nové techniky a taktiky, ale hlavně to, jak důležité je být silný nejen fyzicky, ale i psychicky. Každý trénink byl novou výzvou. V takovém prostředí člověk rychle pochopí, že nestačí jen talent – klíčem je tvrdá práce, disciplína a pokora.
Nešlo ale jen o florbal. Život ve Finsku mě změnil i jako člověka. Byl jsem odkázaný sám na sebe, musel jsem se naučit řešit věci v cizím jazyce, adaptovat se na jiné zvyky a způsob života. Ze začátku bylo těžké překonat jazykovou bariéru a najít si své místo v týmu i mimo něj, chyběla mi rodina, přátelé, všechno známé. Ale právě tyhle chvíle mě posílily nejvíc.
Co bylo nejtěžší na přechodu do finského prostředí – ať už na hřišti nebo mimo něj?
Co bylo ale úplně nejtěžší? Přechod na jiný herní styl a získání respektu v novém prostředí. Ve Finsku hrají rychleji, tvrději, všechno je víc týmové a taktické. Musel jsem si zvyknout, že to, co fungovalo doma, tady nestačí. Ale s každým tréninkem a zápasem jsem cítil, že rostu.
Dnes vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. Splnil jsem si sen a odnesl si zkušenosti, které mě budou provázet nejen na hřišti, ale i v životě.
Co ti dal rok strávený ve Švýcarsku z pohledu florbalu i osobního rozvoje?
Z pohledu florbalu:
Vnímal jsem jiný přístup hráčů, který byl více disciplinovaný. Pevně nastavená pravidla, která se dodržovala. Velké propojení škola–klub. Velký důraz na plnění školních povinností – pokud hráč neplnil školní povinnosti, ihned se to řešilo s klubem. Hrály se velmi vyrovnané zápasy, prvních deset týmů tabulky bylo výkonnostně velmi blízko. Byl jsem součástí několika individuálních tréninků týdně. V den zápasu byl větší komfort pro hráče – při cestování vlastní autobus, zápasové dresy vždy připravené a vyprané v kabině, pestré občerstvení v kabině.
Z pohledu osobního rozvoje:
Získal jsem velkou samostatnost a odpovědnost, vše jsem si většinou musel zařizovat sám – školu, jídlo, lístky na dopravu atd. Zdokonalil jsem své jazykové dovednosti, němčina a angličtina. Poznal jsem švýcarský školní systém, který je zcela odlišný od našeho. Objevil jsem krásu horských tripů. Poznal jsem mnoho nových skvělých lidí a získal nové přátele.
Jaká byla atmosféra při bojích o titul v kategorii U18?
Atmosféra byla skvělá, na zápasech bylo hodně fanoušků a hluk byl tak velký, že jsme se s klukama na hřišti skoro neslyšeli. V týmu panovala před rozhodujícími zápasy velká nervozita, ale i zdravé napětí. Na trénincích jsme si nic nedarovali a každý souboj byl naplno jelikož všichni chtěli uspět.
