A jak vypadá taková hráčská výměna s elitním švédským velkoklubem, který v posledních 3 letech dvakrát okusil atmosféru nejprestižnějšího klubového utkání – švédského superfinále? „Hned před prvním tréninkem jsme dostali tréninkové trička, abychom dodržovali stejný dresscode. Sportovní manažer klubu, Urban Karlsson, nás seznámil s našim programem, který zahrnoval během jednoho týdne 3 tréninky s A-týmem, 2 domácí zápasy Dalenu a také střelecké trénink či trénink s rezervním týmem složeným převážně z nadějných juniorů,“ vypráví Ondřej Svatoš, který měl spolu se svým slovinským spoluhráčem možnost absolvovat nejen sportovní část, ale také poznat organizaci a způsob řízení švédského florbalového klubu i severskou mentalitu a vztah Švédů ke sportu či obecně k životu. 

Ze dvou domácích utkání za přítomnosti obou sparťanů bral Dalen pouze 3 body, když v ofenzivně laděném zápase porazil Moru 12:9 a odčinil tak předchozí nezdar proti Hollviksenu. „Ten týden byl docela nabitý, mimo tréninky a celou atmosféru v klubu bylo jedním z největších zážitků také pozvání na večeři od kapitána týmu Ketila Kronberga, který nás k sobě domů pozval spolu s českým triem hrajícím za Dalen (Tomašík – Suchánek – Tokoš) po posledním tréninku“, vzpomíná Svatoš na pozvání od jednoho z nejlepších hrajících florbalistů planety.

Dva dny poté, co do Dalenu zavítali sparťanští hráči, odcestoval do kolébky florbalu také hlavní trenér Jaroslav Berka. Jeho kroky směřovali tentokrát k aktuálnímu lídrovi švédské superligy, Pixbu Wallenstam, kde absolvoval jednání s lidmi z vedení klubu a také jednotlivé tréninkové jednotky všech mládežnických kategoriích i elitních týmů. „Spolu s českými kolegy jsme navštívili tréninky snad všech věkových kategorií, předzápasové i pozápasové tréninky superligových mužů i žen, videorozbory či samotný zápas Pixba proti Helsinborgu. Samotný pobyt zde bych nepřeceňoval, jedná se ale o zajímavý mix inspirace a dalšího možného rozvoje klubové scény u nás. Poměrně zajímavé bylo zejména setkání s Kristinou Landgren-Carestam (sportovní ředitelka Pixba), která patří mezi největší florbalové odborníky na florbal, jako trenérka dovedla mužský tým Švédska ke zlatým medailím a nyní šéfuje celému Pixbu,“ popisuje svou část švédské mise sparťanský kouč.

Trenérská stáž v Pixbo Wallenstam, které nese název po největším sponzorovi a realitním magnátovi Wallenstamovi, nebyla první Berkovou zkušeností se švédským florbalem. „Srovnávat Pixbo a Dalen, kde jsem byl před rokem, příliš nelze. Jedná se o odlišné organizace, které od sebe dělí zejména vlastnosti hráčů a manažerů obou klubů. Tím nemyslím to, že by někdo byl horší nebo lepší, cíle jsou velmi podobné, pouze ty cesty jsou trochu jiné, což je velmi zajímavé. Spoustu poznatků se však budeme snažit aplikovat brzy i ve Spartě, rozhodně máme kam růst a důležité je, že všichni trenéři mají zájem se dále vzdělávat."

"Spousta lidí by ráda znala recept na to, jak to Švédové dělají, že jsou tak úspěšní sportovci. Dá se říct, že v jednoduchosti je krása. Sport tam berou zcela odlišně, než u nás. Sport je tam běžnou součástí každého člověka, stejně jako je to například s jídlem či spánkem. Sport má ve švédské společnosti své pevné a neotřesitelné místo. Tréninky mládeže v obou švédských velkoklubech, které patří opravdu ke špičce tomu, co může Švédsko nabídnout, jsou výrazně horší, než je tomu u našich mládežnických kategoriích. Takový koordinační žebřík nebo kužely a podobné pomůcky se tam téměř nepoužívají. Sportovní princip seveřanů je založen na tom, že všechny děti mají mnohonásobně více sportovní činnosti týdně napříč všemi sporty, které existují. Tím, že mládež zde sportuje velmi variabilně a navíc v mnohem větším objemu, je všestrannost a příprava pro nějaký rádoby vrcholný výkon mnohem vyšší. Švédové si tak mohou při takovém objemu tréninků zcela odpustit průpravné koordinační a atletické průpravné cvičení, jelikož to ty děti do sebe nasajou zcela přirozeně během pohybové aktivity ve škole, při trénincích fotbalu, plavání či házené. Spojenou nádobou, která souvisí s rolí sportu ve švédské společnosti, je zapojení a aktivita rodičů i samotných členů. O tom, že je zcela běžné, že 10 rodičů pomáhá při trénincích mládeže, podávají míčky, připravují cvičení a jsou "k ruce" trenérovi se všeobecně ví. Nějaké pořádání zápasů ať už mládeže či elitních týmů tak běží zcela v roli rodičů hráčů, kteří také provozují klubový bufet či prodávají suvenýry. Berou to tam tak, že když je někdo člen oddílu, je snaha o rozvoj "vlastního" oddílu zcela přirozená a normální. A to ať mluvíme o velkoklubech Pixbu či Dalenu nebo i provinčních týmech, tento rozdíl oproti našim zvyklostem byl vidět všude. Poté, když se Vás tedy někdo ptá, jak to udělat, abychom dohnali tyto týmy, je v podstatě složité i jednoduché odpovědět...,"dovypráví v rozpacích švédský sportovní příběh Berka.