Dnes trošku jinak, zaměřeno na zajímavosti a drobnosti stran florbalových tréninků v Dalenu.

Tréninkové procesy mládeže jsou obvykle koncipovány jako součást všestranné přípravy, počet florbalových tréninkových jednotek je podobný jako u nás, co však překvapí, je například dodatečný počet jiných sportovních jednotek, nejtypičtěji fotbalu. Těch mimoflorbalových je například dalších 5 týdně. Tím se samozřejmě dostáváme na zcela jiné číslo tréninkových jednotek týdně. Vnímání sportu jako takového je na jiné úrovni.

Respekt, disciplína a pracovitost. To tady vládne. Trenéři zde mají vysoké vzdělávací schopnosti a umí jich využívat. Vše je podpořeno přirozenou pracovitostí a dodržováním pokynů. Ani jednou za celou dobu pobytu jsem se nesetkal s přerušením tréninkové jednotky z jakéhokoliv nesportovního důvodu.

Naopak, v čem je zcela určitě slabina klubu z Dalenu je návaznost tréninkových procesů mezi kategoriemi. I sportovní ředitel klubu z Umea otevřeně přiznal, že jeho klub je velmi silný v elitních týmech, tedy muži, ženy a junioři. V čem jsou velké slabiny a na co se klub chce do budoucna velmi zaměřit je oblast mládeže. Spousta tréninků z trenérského hlediska zdaleka nedosahovala takové kvality, jakou se nám v posledních letech daří plnit ve Spartě. Když tohle porovnám, jsem velmi hrdý na to, jakou cestou jdeme a o co se snažíme. Dá se tedy obecně říct, že průměrná kvalita tréninkové jednotky jako takové je zde vykompenzována nadprůměrným zapálením a pracovitostí hráčů.

Inspirující je fakt, že florbal zde berou vážně. My v ČR se často setkáváme s názorem, že někdo bere něco moc vážně a je za to kritizován. Florbal je zde stejná věda jako třeba astronautika nebo geologie. A teď nemyslím, že by se lidi florbalem neuměli bavit a neužívali si ho. Užívají si jej o to víc, protože mu dají průchod na 100%. Malé děti si zde po vzoru florbalových hráčů či Zlatana Ibrahimoviče v případě bolesti zpěvňují podkolení šlachy tejpovací páskou, používají sportovní termoprádlo, zkouší v tréninku to, co vidí u svých vzorů z eltiného týmu v zápasech apod. Jsou schopni donekonečna opakovat tutéž činnost, dokud se jim nepovede tak, jak by měla. Jestli to v současné době není tak trochu nemoc sportovců u nás v ČR. Brát všechno tak trochu méně vážně. Co se tak dočítám, takoví Nedvědové, Poborští, Jágrové, Jíchové a podobní berou věci hodně vážně. Moc často se ke mě ale už nedostávají informace o tom, jak tvrdě ve srovnání se zahraniční konkurencí by současní čeští hokejisté či fotbalisté dřeli. Proč by to vlastně dělali, ještě by se jim někdo smál, že makají moc vážně a to nejspíš nechtějí riskovat!

O fyzické připravenosti zde padlo již dost. Zajímavé je sledovat i psychickou připravenost. Nejvíce si toho člověk všimne u elitních týmů. Tam se prostě jede, nedáš vyloženou šanci – řev. Golman nechytne balónek do ruky, ale vyrazí ho před sebe – řev. Vykoupe tě frajer jako malého – řev. Neřve ale trenér nebo asistent, zakleje si přímo dotyčný hráč. Často mu ještě od cesty naloží spoluhráči. Té chuti se zlepšovat se nestačím divit.

Další maličkost, kterou probírám i s českýma klukama. Nepatrná drobnost, které si však bedlivý pozorovatel všimne. Jak u tréninků děti, tak u dospělých jsem viděl jeden významný rozdíl, ale stále jsem nevěděl, co to je. Pak najednou mi to bylo jasné. Už od malých dětí neustále, ale opravdu neustále, je slyšet, jak spolu hráči mezi sebou komunikují během hry. Když dojde na toto téma, sami švédové nechápavě kroutí hlavou – to je přece samozřejmost, jak chceš bránit bez komunikace.

A poslední drobnost – v českých podmínkách většinou střelecké cvičení končí tím že hráči nemají dostatek balónu pro střelbu, protože s počtem střel úměrnou řadou narůstá i počet míčků za mantinelem a kolem hřiště. Už jsme na to zvyklí, moc nás to nepřekvapí. Proto mě překvapilo, když muži Dalenu jeli jednoduché střelecké cvičení až moc dlouho a furt to nevypadalo, že se blíží konec. Každá střela skončila buď v bráně a nebo se od zadního mantinelu odrazila zpátky do hřiště. Jednou za minutu probíhající hráč hokejkou „vyšťouchnul“ balónky z branky a zdálo se, že jedno cvičení by se jelo celý trénink. A víte, co se dělo, když někdo minul branku a balónek vyletěl z hřiště. Vůbec nic. J

Všechno tohle  (a nejenom tohle) jsou drobnosti, které posunují Dalen (a nejenom Dalen) tam, kam my jen vzhlížíme. Všechno tohle jsou ale zároveň drobnosti, kvůli kterým jsem já tady jel a na které chceme i nadále u nás ve Spartě zlepšovat. Věříme totiž, že sport, pracovitost, koncepce, braní florbalu vážně, kondice, komunikace i ten řev, k tomu všemu patří!

Sparta-Dalen no.1

Sparta-Dalen no.2

Sparta-Dalen no.3:

Sparta-Dalen no.4: