Úterní den byl nabitý. Cesta na letiště, první let do Německa, rychle přestup na let do Stockholmu, ve Stockholmu jsem na letišti v rychlosti stihl prozkoumat značkový obchod Salming a na terminálu pro vnitrostátní lety jsem s trochou štěstí v rychlosti našel i let do Umea. Nikdy bych nečekal, že letiště Arlanda ve Stockholmu je tak rozlehlé. Pokud tam někdo tedy někdy pojedete, věřte, že rozlehlé opravdu je.A rozhodně terminál pro mezinárodní lety je od terminálu pro ty vnitrostátní prokletě daleko!

Vnitrostátní let Stockholm-Umea je nabitý typickými Švédy, probírá se probíhající olympiáda, můj argument, že jsme se v zápase proti Švédsku v poslední třetině trochu zvedli je brán s velkými úsměvy, raději přecházím na biatlon. Téma olympiády končí.

Než je po konverzaci, už přilétáme do rodného města Petera Forsberga, místní legendy. Později se dozvídám, že i nově postavená hala pro florbal (kapacita 3000), dříve nesoucí jméno Umea aréna, se nyní jmenuje Excel aréna. Firmu Excel koupil Peter Forsberg a jméno své firmy tak zasadil na jmenovku zdejšího florbalového chrámu. Abych ale nepředbíhal. Na letišti se potkávám s Milanem Tomašíkem, v autě už čekají Martin Tokoš i Patrik Suchánek a jedeme rovnou na trénink áčka.

Cestou se v rychlosti dozvídám základní informace o klubu i plán na nejbližší hodiny. Jsme v Excel aréně. Kluci jdou na trénink, sraz v šatně 15 minut před, rovnou porada, aby vše na hřišti probíhalo bez prodlev. Obrovská aréna pro tři tisícovky lidí je ve své polovině rozdělena zatahovací stěnou, tribuny jsou z obou stran do půlky zasunuté, takže místo jedné hrací plochy rovnou dvě. Vedle je stará hala, něco na obdoby brněnské haly ve Vodové ulici. Nová a vedle starší hala. V Umea tedy tři hrací plochy na stejném místě. Svůj trénink ve starší hale jedou dorostenci, v nové hale trénuje áčko i ženský elitní tým.

Část týmu z Dalenu je zdecimovaná virózou, která se prohnala šatnou před víkendem. I z toho důvodu hrálo ve víkendovém utkání proti Pixbu pouze 11 hráčů. Tým je doplněný pár mladíky z juniorů. Od rozcvičky v čele neskutečný bombarďák Ketil Kronberg. Jede vždy první a jede naplno. Bez mrknutí oka všichni za ním. Zahřátí, koordinační žebřík, dvě cvičení na střelbu, nácvik 2-1 po několika narážečkách a poté hra. Zopakujou se šablony pro přechod do útoku a jde se na to. Tempo nadprůměrného extraligového zápasu bez chyb, vždy po určitém úseku trenér vytkne chyby a jede se dál. Během celého tréninku žádná pauza, ani vteřinu. Jede se vkuse, pokud se někdo chce napít, udělá to tak, že o tom v podstatě nikdo neví. Jak Tokoš, tak Suchánek jsou na hřišti vidět, dominuje však Kronberg, první lajna Dalenu je o třídu jinde. Je vidět, že se pro Dalen blíží zápas roku, proti Linkopingu jde o vše. Hraje se o záchranu a zároveň o naději na play-off. 

Sotva se člověk do toho trochu dostal, je konec. Jdeme do šatny. Šéfové klubu jsou sympaťáci, aktuální pozici Dalenu berou sportovně – „jednou jsi nahoře, jednou jsi dole“. V šatně občerstvení, fyzioterapeutka před šatnou mučí zraněné, ostatní strečují a odcházejí do posilovny. Šmitec. Spěcháme rychle, abychom viděli zbytek hokejového utkání Česko-Slovensko. Konec dobrý, všechno dobré, víc bych to nekuchal. Je pozdě, na jeden den toho bylo až až, zítra to začne naplno, je potřeba nabrat sílu.