Sparta se po sérii neúspěšných utkání konečně dočkala vítězství za tři body! V pondělním dopoledním projektovém utkání přivítala v UNYP Areně BA SOKOLI Pardubice a před tribunami zaplněnými školáky zvítězila 4:3. Sparťané si ve druhé třetině vypracovali dvoubrankové vedení, hosté ale dokázali vyrovnat. O vítězi nakonec rozhodl až dramatický závěr, ve kterém Jiří Curney v 59. minutě vstřelil vítěznou branku. Další domácí utkání čeká Spartu už v neděli 8. listopadu od 17:30.
Páteční dohrávka 3. kola Livesport Superligy Spartě nevyšla. V domácí UNYP Areně nestačila na AMIX Florbal MB, kterému podlehla 2:9. Hosté se dostali do vedení už ve třetí minutě a postupně navyšovali svůj náskok. Sparťané se přes snahu nedokázali dostat do potřebného tempa ani výrazněji ohrozit vítězství soupeře. O obě domácí branky se postaral Jakub Gruber. Další příležitost k nápravě bude mít Sparta už v pondělí 2. listopadu, kdy v rámci projektového utkání přivítá Pardubice.
Dramatické utkání plné zvratů nabídlo pondělní střetnutí Sparty s HDT.cz Florbal Vary Bohemians. Sparťané do zápasu vstoupili katastrofálně a po první třetině prohrávali 1:5. Postupně ale dokázali smazat čtyřbrankové manko a v závěru třetí části vyrovnali na 8:8. Když hosté pouhých 31 sekund před koncem znovu udeřili, Sparta dokázala téměř okamžitě odpovědět a poslat utkání do prodloužení. O vítězi nakonec rozhodovaly až samostatné nájezdy, ve kterých byl úspěšnější soupeř. Sparta tak po porážce 9:10 získala jeden bod.
Sparta zvládla další pohárové utkání a pokračuje v cestě Pohárem Českého florbalu. Na hřišti FbC Barracudas Slaný zvítězila 16:1 a zajistila si postup do dalšího kola soutěže. Domácí odehráli velmi dobrou první třetinu, po které vedli sparťané pouze 2:1. Od druhé části ale Sparta převzala kontrolu nad utkáním a postupně navyšovala svůj náskok. Pohárový večer navíc doprovázela skvělá atmosféra, o kterou se postaralo 318 diváků a výborně připravená akce domácího klubu.
Trenér juniorky Michael Blažík se vydal daleko na východ až do Jižní Koreje, aby zde připravil místní národní florbalový tým na prosincové mistrovství světa ve Švédsku. Budeme pravidelně přinášet zápisky z jeho blogu o zážitcích z této ne jen florbalově exotické země
Pro pracovníky korejské florbalové federace to platí dvojnásob. Pokud nejsou ve svém zaměstnání, věnují se práci pro florbal. Dnes jedeme s Kimem navštívit turnaj pro mentálně postižené v třetím největším městě Incheon.
Ráno začínám ve francouzské pekárně s českou společností. Kamarádka Magdalena, studující Koreanistiku na Karlově univerzitě, je dnes v Seoulu a náhodou asi 15 minut od mého obydlí. Kdo by to byl řekl ve městě rozprostíracím se na 605,2 km².
Je fajn se po pár dnech pobavit česky. Doufám, že se ještě během léta potkáme.
Jediné co si v neděle odpočine, je dopravní síť. I tak Kim schytá další pokutu, tentokrát už bez úsměvu. Prý ho za 15 let, co řídí, chytili 3x, z toho dvakrát se mnou. Snad mu nenosím smůlu.
Hodinu cesty vyplníme diskuzi o rozvoji florbalu. V Korei stát podporuje hlavně olympijské sporty, aby šlo stíhat krok s Čínou, která v olympijských sportech válcuje celou Asii. Proto je jednou z cest pro florbal angažovat se mezi postiženými, jak tělesně, tak mentálně. Florbal je jednoduchá hra, která baví i ty, kteří ji hrají poprvé.Na turnaji jsem o tom přesvědčen. Je zde 8 místních týmů ze zvláštních škol. Padají góly, hráči i diváci se baví. Je skvělé vidět, jakou roli může florbal plnit. Sám nevím, zda u nás máme turnaje pro mentálně postižené. Pokud ne, určitě by bylo dobré s tím začít.
Dostává se mi pocty, předávám ceny Allstar týmu a společně se fotíme. Všichni se hluboce klaní a děkují.
Na závěr mám předvést pár florbalových střel. Jsem nervozní a pár mi jich nesedne. I ty nepovedené však vzbudí bouřlivý potlesk a ovace, nejvíce střela příklepem. Všichni ji chtějí vidět aspoň 15x.
Následuje focení. "Čeko coach photo" je momentálně místní hit. Asi se objevím na spoustě korejských faceboocích.
Předseda Incheonské florbalové asociace mě zve na večeři. Stíháme prohlídku centra města. Je zde spousta krásných a vysokých budov, vše je nové a lesklé. Největší dojem ve mě ale zanechá Incheonský Central park. Mezi mrakodrapy se jedná o oázu klidu s jezírkem, lodičkami, korejským chrámem a hlavně akupunkturním chodníčkem, který celý projdeme bez bot. Pokud vás při chůzi po oblázcích nic nebolí, jste zdraví, tak snad východní medicína nelže.
Blížíme se k restauraci. Čím dál více našich kolegů se ptá, zda chci popít. Mám tušení, že mě chtějí opít. Tuším správně.
Ani nám nepřinesou jídlo a už se nese láhev Soju - "korean whisky".
Korea je tradiční země s velkou úctou ke stáří. Před pitím je třeba zjistit kolik komu je. Mladší osoba si při připíjení se starší osobou musí přidržovat jednu ruku druhou na znamení úcty.
Můj věk budí rozpaky. Asi se zdám jako lehká kořist.
Během večere se servíruje opět vynikající jídlo. Pokud to tady tak bude pokračovat dále, budu si muset přikoupit na let zpět ještě jednu sedačku a tepláky na gumu.
Korejci mě nešetří. Panák následuje panáka. S každým piju zvlášť. Aby toho nebylo málo, je podáváno pivo a Makoli, korejské rýžové víno. Nedá mi to a vyzkouším vše.
Začínám mít trochu obavy, že ti asi jen tak neskončí, trochu se mi už motá jazyk.
Dopíjíme několikátou láhev Soju a psychicky se už chystám na další.
Ta už ale nepřichází, místo toho se zvedáme a loučíme. Obstál jsem. Na havířovskou školu si jen tak nepřijdou.
Kim mi později sděluje, že normálně vypijí láhve dvě. Dnes jich bylo pět, prý jsem udělal dojem.
Hlavně ale musím udělat dojem zítra. Čeká mě první trénink s reprezentací. Očekávání jsou veliká a proto je třeba jim na začátek připravit to nejlepší. Věřím, že budou spokojení, proto jsem tady.