SOBOTA – DEN 4.

Abych řekl pravdu, tak dneska večer se mi píše docela s chutí.

Po dlouhém včerejším dni jsme si dneska trochu přispali, i když teda ne nijak zázračně. Do devíti jsme stihli snídani a pak rovnou porada na zápas. Dozvěděli jsme se, že SPV hraje dost útočně, že hrajou nahoru dolu a že střílí hodně branek. Tak jsme šli do zápasu s tím, že k úspěchu vede cesta přes obranu.

První třetinu jsme hráli suprově. Poctivě jsme makali a jedinou chybu, co jsme vyrobili, oni potrestali. Ale makali jsme dál a po Vraňasem využité přesilovce jsme srovnali na 1:1. Do konce třetiny ještě soupeř stihl potrestat další chybu. 1:2. Ve druhé třetině jsme pokračovali v poctivé práci a v 8. minutě Jéža opakovanou střelbou vyrovnal na 2:2. Pak jsme na jenom na 3 minuty polevili a soupeř odskočil na 3 branky. 2:5. Marvis nám dal ještě šanci na pěkný výsledek, když do konce třetiny snížil na 3:5. Na poslední část jsme přišli pozdě a dostali jsme dvouminutový trest, oslabení jsme odbránili, jenže za malou chvíli přišlo oslabení další. To už Fini potrestali. 8 vteřin po buly nám dali dalšího a pak skórovali jen Fini. Skóre se zastavilo na 3:10. Ač to z výsledku nevypadá, tak Beny v bráně soupeři pochytal dalších deset jasných gólů. Každopádně dvě třetiny jsme se soupeřem udrželi krok.

Po obědě, kratičkém minivolnu a poradě nás čekal další zápas – Thorengruppen. Ti nepostoupili do superligy, když prohráli v rozhodujícím zápase v prodloužení. Rozhodně nás tedy nečekalo nic lehkého. Po rozcvičce jsme vstoupili do utkání naprosto tragicky. Z naší strany jsme první třetinu odehráli stylem „čekají nás ještě dvě třetiny, tak se ještě pošetřím“. V 9. minutě soupeř dával na 1:0 a na 2:0 zvyšoval v naší přesilovce. Mohl přidat na 3:0, kdyby borec, co měl prázdnou bránu, ještě nešperkoval do ještě větší prázdné brány. V tento moment jsme přežili naši smrt. V kabině po třetině bylo trošku hlučně ze strany trenéra, ale do druhé třetiny jsme vstupovali odhodlaní s výsledkem něco udělat. Bylo to ale opravdu těžké, ranní zápas v nohou, zatímco soupeř hrál teprve svůj první dnešní zápas. Šanci upravit skóre jsme měli v půlce zápasu při přesilovce, ta se nám ale moc nedařila. Možná soupeř hrál v oslabení víc na balónku, nicméně nakonec jsme míček dopravili za švédského gólmana, jmenovitě Luka. Potom nám dal soupeř šanci v podobě trestného střílení, kterého se ujal Marvis a jeho podání „Calebssona“ přineslo srovnání na 2:2. Další šance přišla v další přesilovce, ta se nám taky nedařila vyloženě podle našich představ, ale Jéža v ní dával na 3:2. V tento okamžik jsme na turnaji poprvé vedli. Za tohoto stavu jsme odcházeli do šaten, kde byla na každém vidět únava. Pokyny od trenérů zněli jasně: „Prostě to urvem!“ Šli jsme si za tím a na 4:2 zvyšoval Deny. A chvíli na to zajásala celá střídačka, když se poprvé ve sparťanském dresu prosadil Anže. Gól náležitě oslavil, vzal si míček a Vraňas byl taky rád, že i Anže něco přidá do týmové pokladny. Všichni jsme se obětavě vrhali do soupeřových střel a co prošlo, tak to Kotouč neskutečně pokryl. Na konci jsme odpočítali posledních deset vteřin a mohli slavit vítězství proti švédskému týmu.