Jan Urych: Žijeme vlastně jenom florbalem

Naši novou pravidelnou rubriku začínáme s Janem Urychem, 36letým manažerem prodeje pro Himalyo. Ve Spartě má dva kluky. Honzu (9), který hraje za elévy, a Tomáše (13), jenž nastupuje za starší žáky.

Sparta & Rodiče | 26. říjen 2016
Jan Urych: Žijeme vlastně jenom florbalem

Proč jste si vybrali florbal?

„V naší rodině je to dědičné, dřív jsem to taky hrával, takže se to klukům zalíbilo. A jsem rád, protože je to super sport.“ 

Od kolika let se tomu děti věnují?

„Jenda od čtyř, Tomík začal o něco později – v osmi letech.“

Proč hrajete právě za Spartu?

„Byla to víceméně náhoda. Jednou jsme zašli do Jednadvacítky, florbalové prodejny, kde pracuje Radek (Križko – někdejší opora sparťanského áčka a dnes úspěšný mládežnický trenér) a když viděl malýho Jendu, který si střílel na branku, říkal, že by ho chtěl do týmu. Že dává dohromady mužstvo malých dětí a mohlo by mu to jít. Takže teď jsou z nás sparťani.“

Co vás na tom nejvíce baví? A co vám naopak vadí?

„Kluci mají radost ze hry, hlavně mezi elévy mají super partu, kterou si utvořili už v přípravce. Takže se na tréninky i zápasy moc těší. A co mi vadí? Občas to, že se v minulosti stávalo, že se kvůli komerčním akcím v hale rušily tréninky. Ale věřím, že teď už to tak nebude.“

V čem je podle vás největší síla vašich kluků?

„Jenda má obrovský zápal pro hru, hrozně ho to baví. Tomík prochází zrovna pubertou, takže u něj je to někdy malinko složitější…“

Jak kloubíte florbal se školou a s dalšími rodinnými aktivitami?

„Je pravda, že nám to někdy dává zabrat. Protože na učení není tolik času, někdy se stává, že se s klukama učíme i v hale mezi tréninky. A pokud jde o ostatní rodinné aktivity, jsou hodně omezené, protože se všechno točí víceméně jenom okolo florbalu. Skoro každý víkend je nějaký turnaj, takže na nic jiného čas není. Žijeme vlastně jenom florbalem.“

Ve Spartě pomáháte s organizací tréninků, zápasů a turnajů, proč jste se rozhodl florbalové Spartě touto formou pomáhat?

Jak jsem již naznačil, hlavním hnacím motorem jsou pro mne moji synové Tomáš a Honza. Myslím si, že ve Spartě je dobře nastavená spolupráce rodič – klub. Ten rodič, který má zájem, má možnost zapojit se aktivněji do přípravy dětí, tréninků i organizace turnajů. Zároveň mě baví sledovat vývoj florbalu. Za posledních 20 let se neuvěřitelně změnil. To, co tehdy dokázal průměrný hráč s florbalkou, dnes ovládají děti v elévech. Jsem hrozně zvědavý, kam se bude tento sport ubírat. Zda zůstane na bázi poloamatérského anebo profesionálního sportu.

Honzo, plánujete se i nadále pokračovat ve svých současných aktivitách? Přemýšlel jste i nad rozšířením svých aktivit směrem do florbalové Sparty?

Určitě bude pomáhat i nadále. A co bude dál? Tak nad tím jsem popravdě takto nikdy nepřemýšlel, ale lákalo by mě to. V současné době to ale časově není možné.