Ladislav Břeský: Děti se někdy učí i při nákupu

Jak vypadá ta pravá florbalová rodina? Ladislav Břeský přesně takovou řídí... Za Spartu hrají všechny tři děti, dvě holky a kluk, on navíc působí jako trenér. ,,Florbal zbožňujeme,'' tvrdí otec Verči (13), Andy (11) a Martina (8).

Sparta & Rodiče | 28. leden 2017
Ladislav Břeský: Děti se někdy učí i při nákupu

Proč jste si vybrali zrovna florbal?

„Starší dceři Veronice se florbal líbil odmala, ale na trénink se odhodlala přijít až s mladší Andreou, takže bohužel začala později, než by bylo nejlepší. Nejmladší Martin samozřejmě nechtěl zůstat pozadu, i když původně preferoval fotbal.“

Proč hrajete právě za Spartu?

„Oba s manželkou pracujeme na plný úvazek, takže umístění haly sto metrů od vchodu domu byla pro nás od začátku jednoznačná výhoda. Martin je navíc i velký fanoušek.“

Co na tom děti nejvíce baví?

„Mají rády florbal jako takový, chodíme na superligu, sledují ho v televizi a i po příchodu z tréninku si často ještě zablbnou s míčkem nebo zastřílí na branku umístěnou v předsíni. Zároveň mají rády kolektivní hry, kde se vždy potvrzuje nepsané pravidlo ´společná výhra = dvojnásobná radost, společná prohra = poloviční smutek.´“

 Dělají i nějaké jiné sporty?

„Andrea sportem prakticky žije, takže jí spíš krotíme, protože bychom byli rádi, kdyby se jí letos podařilo dostat se na gymnázium, na druhou stranu snad není měsíc, aby nepřinesla medaili z nějakého školního turnaje – ať už to jsou plavecké závody, vybíjená, nebo ping pong, což jí nabíjí pozitivní náladou a z toho máme radost i my. No a Martin, jak už jsem zmínil, se věnuje i fotbalu v klubu SK Zlíchov.“

 Je něco, co byste na florbalu v rámci Sparty změnil?

„Ve Spartě se věnují florbalu dost dobře už od přípravky, navíc trenéři si před tréninky chodí i pro děti do blízké školní družiny. Líbí se mi programy SpartaKids a zejména pak rozjíždějící se Skilldays. To, co mě mrzí, je zatím nepříliš vysoký počet holek, což se však po loňském založení dívčí složky pomalu mění. Na druhou stranu pro holky je vždy lepší, když alespoň zpočátku hrají s klukama. Při dívčích turnajích je vždycky dobře vidět, které holky nastupují zároveň i v chlapeckých zápasech.“

 Proč jste se rozhodl pomoct i s trénováním?

„Florbal mám rád a chtěl jsem i pomoct založit sparťanské dívčí složky ve všech kategoriích. Najednou byl zapotřebí větší počet trenérů a trochu jsem chtěl oplatit tu péči věnovanou mým dětem. Vyhovoval mi rovněž páteční termín tréninku.“

 Jak se vám daří kloubit florbal a další povinnosti? Včetně školy?

„Často s velkými komplikacemi. Holky chodí zároveň na přípravné kursy na příjímačky, Verča chodí do hudebky, a rodinný život tedy dost pokulhává – od 25. září jsme neměli ani jedinou volnou sobotu ani neděli. V pátek je trénink, Andrea hraje zápasy za tři kategorie, Martin za dvě, k tomu fotbalové zápasy, navíc jezdím na turnaje i s elévkami, na nichž není žádné z našich dětí, do rozvozu na víkendové zápasy tedy zapojujeme i dědu a babičku, protože nestačí ani to, že máme doma dvě auta. Když jsme chtěli se ženou po dvou měsících alespoň jednou být spolu, museli jsme Martina svěřit jiným rodičům. Říkáme si, že s přibývajícím věkem děti doprovod potřebovat nebudou, ale zatím říkají, že jsou rády, když s nimi zejména mezi jednotlivými zápasy jsme. Při turnajích jsou nezřídka pauzy mezi utkáními i delší než tři hodiny. Navíc i my jsme rádi jako rodina pohromadě. Děti florbal zbožňují, tak se nedá nic dělat. Do školy se často učíme při každé příležitosti, někdy i při nákupu.“